Romana Schläferová (*1969)

Královna noc se probudila.
A já píši naléhavou zvěst.
O tom, že dýchám osamělá slova
a barevný vzduch měst.
Bráním se tím, že spím.
Smrt na mě možná zapomněla.
Čekám na ni, tiše sedím,
s křídly od ramen až po kolena.
V náruči noci jsem počkala,
až se mi dozdají tyto sny.
Tušila jsem o čem sním,
zapomněla jsem, že spím.
Hledám pravdu za úplňků
a krotím žal kamene,
dávám slovům nová křídla,
zbavuji se břemene.
Provdaná za básně tvořím,
sochy co nezestárnou do měkka.
Doufám ..a snad už vím,
že je to pravda odvěká.

Jen na závěr vám chci říct, že moje sochy a básně mají
odvahu být ... odvahu existovat a neumírat ... stejně jako já...

Romana Schläferová, Plzeň